Bílek? Ne, díky! Reprezentace? Ne, díky!

Je to těžké, jsem Čech, fandím všem našim reprezentacím a přeji jim úspěchy, ale v případě našeho fotbalového "Áčka", si poslední dobou nejsem jistý. Rýsují se nám tady totiž dva scénáře.
První z nich je postup na EURO 2012. To samo o sobě by byl úspěch, ale otázkou by byl náš výkon zde. Bojím se, že by jsme dopadli stejně, jako na předchozích turnajích. Akorát, že v posledním utkány by jsme už ani o postup nebojovali. Na rozdíl od dvou posledních vystoupení. Navíc by to možná znamenalo setrvání pana Bílka ve funkci trenéra. Nechci se ho nějak dotýkat, ale jeho hře chybí základní myšlenka. Tu přitom nepostrádá snad žádný tým(snad až na Slovácko) z České ligy, která aktuálně předvádí po dlouhých letech velice pohledný a atraktivní fotbal. Navíc mám z týmu pocit, že svého trenéra nerespektuje a to je hlavní kámen úrazu. Z druhé strany pan Bílek během zápasu ani netrénuje. On spíš sedí a asi si myslí, že vyhrál vstupenku do V.I.P. lóže, protože nehne brvou a kouká na předváděnou hru. Občas mám až strach, jestli pan Bílek neumřel. Další špatná věc je, že postup by vybojovali hráči, kteří viditelně nemají motivaci naši republiku reprezentovat a bojovat za ní. Náš koeficient by tak mohl paradoxně klesat čím dál tím víc.
Druhý scénář vypadá na první pohled hůře, ale ve výsledku by mohl být pro naší reprezentaci lepší. Náš tým by na Euro nepostoupil a pan Bílek by skončil. Někteří hráči by sami od sebe mohli oznámit konec reprezentační kariéry. Zde by se potom scénář dělil na dva další, první je ten, že přijde podobná parodie na trenéra a vše půjde od desíti k pěti. Ten druhý, v který tajně doufám je mnohem optimističtější. K týmu přijde schopný trenér(upřímně mě ale nenapadá to správné jméno), který udělá v kabině pořádný průvan. Do rýmu přivede některé mladé hráče, kteří prokázali své kvality v U-21 a U-19. Tito hráči se budou chtít ukázat už jen proto, aby dostali lepší smlouvy ve svých klubech. Tyto hráče doplní zkušenými harcovníky, kteří si svoje místo v reprezentaci zaslouží a dalšími staršími hráči podle aktuální formy v klubu. Takový tým by mohl klapat.
Poslední problém vidím v kapitánovi. Tomáš Rosický je kvalitní hráč, ale v zápase s Norskem ukázal, že nemá vůdcovské schopnosti. 15 minut se snažil, ale když viděl, že ostatní na to kašlou, nesnažil se je vyhecovat k výkonu, ale sám se na to taky vykašlal. To může značit dvě věci, buď není kapitán, protože nemá schopnost ostatní, svými pokřiky a povzbuzováním, vyhecovat, nebo ho ostatní nerespektují a proto není ten správný. Z druhé strany opět nevím komu kapitánskou roli dát. Nabízí se pouze Petr Čech, který z našich hráčů dokázal nejvíc a jako jediný stále pravidelně nastupuje na nejvyšší úrovni.

Přikládám svou základní jedenáctku pro zápas se Skotskem a vysvětlení, proč toho kterého hráče:




Rozestavení(4-5-1): Při zranění Necida na 2 útočníky hrát nemůžeme, nemáme na to kvalitu.

Petr Čech: Je to zkrátka náš nejlepší brankář současnosti. Hraje ve špičkovém klubu, navíc náš tým už kolikrát dokázal zachránit. Sice už to není takové eso, jako bývával, ale stále na něj nikdo nemá.


Tomáš Jablonský: Nadějný bek, který toho ve fotbale může dokázat hodně. Aktuálně hraje v Jablonci na jedničku!

David Rozehnal: V klubech to s ním jde od desíti k pěti, ale v reprezentaci vždy odehrál svoje. Měl i nepodařené zápasy, ale když se týmu nedařilo, on byl jediný, kdo vzadu držel obranu.

Marek Suchý: Mladá akvizice, která už dokázala udělat díru do ruské ligy. Je pravda, že aktuálně by jsme našli někoho lepšího, ale aspoň by se mohl na reprezentační úrovni vyhrát mladý, nadějný a kvalitní stoper.

Zdeněk Pospěch: Naše jediná jistota, kterou v obraně máme. V Kodani měl skvělou sezónu a i v reprezentaci hraje dobře. Uvidíme co s ním udělá přestup do Španělska.

Jan Morávek: Mladý, v Německu se mu velice daří. Je škoda, že je opomíjený, protože pro reprezentaci má do budoucna velký potenciál.

Tomáš Rosický: Jeho nahrávky jsou pro nás, bohužel, stále nepostradatelné. Když ho hra baví, dokáže sám rozhodnout zápas, má nejlepší fotbalové myšlení a dokáže vymyslet klíčovou přihrávku.

Marek Matějovský: Oproti minulé, šedé, sezoně, se mu jako kapitánovi ve Spartě začalo obrovsky dařit. Dokáže sám přejít přes hráče, skvěle vypálit a výborně vyslat útočníky.(jsem Slávista) Dokazuje zkrátka, proč si ho svého času Reading koupil. Co hraje proti němu je přetlak kreativních hráčů v mé sestavě, proto bych asi nakonec přecijen sáhnul po defenzivněji laděném Tomáši Hübschmanovi. Místo Matějovského, nebo Morávka.

Václav Pilař: Už minulou sezonu táhnul Hradec k pěknému středu tabulky a letos zatím patří ke klíčovým hráčům Plzně, kde je na hostování. Navíc je stále mladý a jednou by mohl hrát za přední Německý, nebo Ruský tým. Pro reprezentaci je to určitě hráč, který jí dlouho chyběl.

Jaroslav Plašil: V reprezentaci vždy odehraje standart, který neurazí. Bojuje a snaží se, někdy se mu zápas povede, někdy ne, ale má zkušenosti i kvality, které pro reprezentaci stačí.

Tomáš Pekhart: Při absenci Tomáše Necide je to náš nejlepší útočník. Mladý, perspektivní. Navíc v Německu se mu zatím daří i gólově. Mně osobně se jeho výkon v prvním zápase Bundesligy líbil. Druhý jsem neviděl.

NÁHRADNÍCI

Tomáš Vaclík(G): Nasál by atmosféru "áčka". Lepší, než aby zbytečně zahříval střídačku nějáký veterán.

Theodor Gebre Selassie(O): Skvělý krajní obránce, který je pro Liberec důležitý a dokáže kousat i v útoku. Jednou by měl nahradit Pospěcha v základu.

Tomáš Hübschman(Z): Na české poměry skvělý defenzivní záložník. Pokud by nehrál základ, minimálně na lavičce by byl.

Milan Baroš(Ú): Od Eura 2004 v reprezentaci nic extra nepředvedl. V klubu zatím stále válí. Stále nám zbývá víra, že jednou začne zase střílet i za reprezentaci, místo zakopávání o míč, které předvádí poslední dobou.


Jde samozřejmě o můj subjektivní názor, s kterým se nemusíte ztotožňovat. Spíš budu rád, když si sepíšete vlastní sestavu. Uvidíme, jak vše bude v budoucnu a jak na tom český fotbal bude, já Vám jen děkuji za přečtení a omlouvám se za případné chyby.
Howitzer

Tenkrát a Dnes aneb Psychika člověka po 22 letech (2)

Po pádu komunismu většina z nás jásala a radovala se. Po dvanácti letech se mnoho lidí vrací do doby ČSSR s až nostalgickým smýšlením. Je to ale logické. Sám nejsem komunista. Nedělejte ze mě hned zvíře, ale vy, co jste tu dobu zažili musíte uznat pár věcí, které uvedu v porovnání s dneškem.
V tomto seriálu se budu snažit porovnat některé věci které zde fungovaly před rokem 89 s těmi, které zde fungují nyní.
V druhém díle se snažím zamyslet nad rodinou a jejíma těžkostma dneška v porovnání s tehdejší dobou. Samozřejmě, že každá doba měla svoje nevýhody, ale já si dal za úkol úkazat spíše na nevýhody dnešní doby, proto je často doba před 89. přeidealizovaná.

RODINA

Tenkrát:
Lidé se nemuseli bát zakládat rodiny, většina rodin byla v poměru 2+2(rodiče a 2 děti). Matky na mateřské dovolené se staraly o děti a nic jiného nepřicházelo téměř v úvahu. Navíc nebyl problém se postarat o seniory. V poměru s pracující třídou jich bylo stále málo a tak mohli do penze odcházet ve věku, ve kterém je to správné. Navíc jejich důchody byly poměrně slušné.

Dnes:
Lidé ze středních vrstev zkrátka nemohou zakládat rodiny, protože si to z finančního hlediska nemohou dovolit. Když už se najde někdo bláhový, kdo si dítě pořídí, často se o něj pak nemůže starat. Mateřská je nedostačující, matka musí chodit aspoň na brigádu, aby bylo takříkajíc "co do huby", z té se pak vrací unavená a vystresovaná. Na dítě tak nemá čas a nemůže se plně věnovat výchově a vývinu svého potomka. O své vlastní rodiče se podle zákona musí starat také, ale bohužel na to nemá ani korunu. Její rodiče ze svých titěrných důchodů jsou také rádi, když přežijí na jednom teplém jídle za 2 dny. Doplácejí vlastně na to, že pracovali za svého života rukama. To je to opravdu něco tak odporného? Jejich dcera navíc musí šetřit na sovu vlastní penzi, protože to nařídil stát. Ten stát, který ovšem zvednul věk, ve kterém půjde do penze na takovou mez, že ve spojení se stresem od 45 let, kdy už zkrátka nikoho nikam nevezmou, se důchodu dožije jen vrchní třída společnosti. Ostatní mají jen malou šanci, se tohoto dožít. Tím nastane zkracování průměrně dožitého věku občanů státu a objeví se i tak krásný případ, jako 70-ti letý dělník v dole se zbíječkou, nebo ještě krásnější infarkty a smrt na pracovištích jako je MHD, nebo škola(ano, bude to krásné, když před našimi dětmi v první třídě, zemře učitel. Vrcholem všeho je, že naspořené peníze na důchod, kterého se nedožije, nebudou moc využít její děti, ale tyto peníze propadnou státu. Řekněte mi, proč mám tedy šetřit?

Děkuji za přečtení a omlouvám se za chyby, Howitzer.

Tenkrát a Dnes aneb Psychika člověka po 22 letech (1)

Po pádu komunismu většina z nás jásala a radovala se. Po dvanácti letech se mnoho lidí vrací do doby ČSSR s až nostalgickým smýšlením. Je to ale logické. Sám nejsem komunista. Nedělejte ze mě hned zvíře, ale vy, co jste tu dobu zažili musíte uznat pár věcí, které uvedu v porovnání s dneškem.
V tomto seriálu se budu snažit porovnat některé věci které zde fungovaly před rokem 89 s těmi, které zde fungují nyní.
V prvním díle se snažím zamyslet nad prací a vším s ní spojeným. Samozřejmě, že každá doba měla svoje nevýhody, ale já si dal za úkol úkazat spíše na nevýhody dnešní doby, proto je často doba před 89. přeidealizovaná.

PRÁCE

Tenkrát:
Pracovat museli všichni. Kdo nepracoval, ten byl uvězněn. Navíc ve vězení musel pracovat. Politické špičky té doby si vážili lidí, kteří pracovali "rukama" a tak nebyl na žádném postu nedostatek lidí. Všechny podniky navíc byly vlastněny státem, tudíž ředitelé nemuseli své dělníky vykořisťovat a stresovat jen proto, aby se udrželi v "černých číslech". Ti pak odváděli kvalitní práci s mnohonásobně menším psychickým vypětím. Peněz měl na tehdejší dobu každý dostatek.

Dnes:
Pracovat musí jen ten, kdo není rom, nebo zbohatlík. Ostatní se staví do role otrokářů. Tito otrokáři se sami musí snažit na přeplněném trhu přežít a tak vykořisťují své otroky výhružkami ohledně ztráty zaměstnání, které se nikdo v dnešní době nemůže dovolit. Lidé, kteří pracují manuálně, jsou dnes diskriminováni, jako kdyby byli dementní. V podstatě v každé novele zákona tito lidé přijdou ještě o víc z toho mála, co jim zbylo. Oproti tomu politická špička, která má paradoxně jedny z největších platů v zemi, je zbavena i povinnosti, jako si koupit v MHD lístek za 14,-(je ovšem pravda, že MHD stejně nejezdí). V tomto důsledku nikdo nechce být například zedník, tesař, zámečník aj. a tuto práci tak vykonávají povětšinou pánové v důchodu, kteří už mají svá nejlepší léta dávno za sebou. Jejich výrobky tak často nebývají tak kvalitní, jako kdyby je dělali dostatečně zkušení, ale stále ještě silní a mladí muži okolo 30-ti let. Naproti tomu je naše země plná profesí a lidí, jako jsou ekonomové, právníci apod. Tito lidé by státu jako je Česká Republika přitom vystačili jen ve zlomkovém poměru oproti aktuálním stavům.


Děkuji za přečtení a omlouvám se za chyby, Howitzer.

Stagnující Český hokej

Ano, je to tak...všichni to vidíme, všichni nadáváme, všichni zatracujeme naše výběry, které od roku 2006 nepřivezly žádnou medaili. Všude je vidět plno chytrých lidí, kteří všemu rozumějí a aby vypadali před světem krásně, nadávají na to, že se s českým hokejem nic nedělá, ale aby přišli s nějákou možností, jak tohle všechno změnit a vrátit český hokej, tam kde byl za dob Hašků, Holíků, Hlinků, Martinců a jiných, to je nikdy nenapadne.
Zkusme se tedy spolu podívat, co za tím vším je, proč především naše juniorské a dorostenecké reprezentace bojují o udržení v A skupinách svých kategorií. Mládež je vůbec něco, co veškeré hokejové velmoce chovají v saténu a dodávají mu nejlepší víno a kaviár, něco o co se budou moci v budoucnosti opřít. Jen se podívejme, kde je dnes díky tomu všemu USA-to je přímo vzorový případ. Suveréně prošli až do semifinále, kde budou bojovat s Finskem, které díky svému hladovému mládí zajisté také porazí.
Všechno to začíná již v nějákém třetím až čtvrtém ročníku. Mladí kluci hrají kolikrát hokej, ne portože je to baví, ale protože si jejich tatínci pomocí nich plní svá nesplněná přání. Když se klukům nepovede při zápase nahrávka, klička či podobná věc, kolikrát je před očima ostatních rodičů zmlátí do modřin. Místo aby v nich tito tatínci budili nadšení pro hokej, naopak je od něj odrazují, protože si pak kluci hokej spojují s výpraskem a jsou velmi stresovaní. Když se pak dostanou do určitého věku, kdy nad nimi tátové ztrácejí silovou převahu, s hokojem s radostí končí. To je ovšem velmi malý problém, protože se týká opravdové menšiny.
Hlavní problém jsou bohužel(jako všude v dnešní době) peníze. Už samotná výstroj příjde malé hokejisty v lepším případě na 10 000,-(rukavice 1000,-, přilba 2000,-, brusle 4000,-, chrániče a ostatní 3000,-), měsíční možnost trénovat(alespoň v Pardubicích pár let zpátky) pak vyjde zhruba na 2000,-. V dnešní době už kluci mají výstroj povětšinou vlastní, to je pravda...mluvím o stavu o pár let zptáky, ale nic se zajisté nezměnilo na tom, že kluci musí nosit vlastní puky, které už nikdy neuvidí, protože chytřejší z nich je pomalu začnou krást, to samé se týká ramínek. Hokej pak ani nemůže zaplatit uklizečku a tak například jeden z trestů pro malé hokejisty je utírání WC v kabinách.
Co se ale týče peněz, tohle vše je něco s čím se musí počítat, když vůbec chcete tréninky navštěvovat. To co je ale trochu bonus je i "kupování si míst v sestavě". Mnoho lidí by nejspíše řeklo, že místo v sestavě se "kupuje" talentem, umem a všelijakými dovednostmi a platností hráče. Nenechte se ovšem mýlit!! Hlavní je mít peníze. U nás v Pardubicích se říkalo, že zhruba do 9. třídy stojí místo v první lajně okolo 100 000,- na zápas. A upřímně bych tomu i věřil...nikdy jsem nebyl žádný dobrý hráč a já si pozici náhradníka zasloužil, protože jsem zkrátka na víc neměl, ale jen v mém ročníku 4 kluci s obrovským talentem byli na stejné úrovni jako já jenom proto, že nebyli z dobře zajištěných rodin. Naopak jednoho chlapce páni trenéři stavěli každé druhé střídání (ačkoliv byl snad i horší než já) jenom protože tatínek vlastnil posilovnu a nechal pány trenéry si zadarmo zacvičit.
Agrese z tatínků a jejich bohatství se odráželo i na celkové atmosféře v kabině. Bylo na denním pořádku, že jednoho z těch chudších tak 3-4 bohatší zmlátili. Chudší se nesměl ani bránit, pokud by se bránil, trenér zasáhl a tenhle kluk čistil záchody. Vrcholem v mém ročníku bylo, když jednomu mému kamarádovi, který hrál opravdu dobře strčili korunu do krku a on se málem udusil. Trenéři jako vždy nic neudělali a on raději skončil s hokejem.
Obrázek z těchto slov si udělejte sami, sami si řekněte, kde je asi chyba a budu velmi rád, když napíšete Vaše vlastní názory a návrhy jak zlepšit dění v českém hokeji do komentářů...nic tím asi v českém hokeji nezměníme, na to jsme moc malí pánové, ale třeba si tím ulevíte stejně jako já. Tohle všechno jsem v sobě držel 8 let. Pokuď bych mohl doporučit všem pardubickým rodičům, jejichž dítě chce hrát hokej, dejte ho raději do Chrudimi, či jiného klubu. Všude se chovájí ke klukům lépe a navíc, kdyby se klukovi v Pardubicích nelíbilo a chtěli jste ho dát hrát do jiného klubu, může se vám stát jako jednomu mému spoluhráčovi-brankáři, který tenkrát dělal 3ku(!!), že po Vás budou chtít 100 000,- , jinak hrát jinde nebude.

Děkuji za přečtení článku a omlouvám se za případné gramatické a pravopisné chyby.
Howitzer