Tenkrát a Dnes aneb Psychika člověka po 22 letech (2)

Po pádu komunismu většina z nás jásala a radovala se. Po dvanácti letech se mnoho lidí vrací do doby ČSSR s až nostalgickým smýšlením. Je to ale logické. Sám nejsem komunista. Nedělejte ze mě hned zvíře, ale vy, co jste tu dobu zažili musíte uznat pár věcí, které uvedu v porovnání s dneškem.
V tomto seriálu se budu snažit porovnat některé věci které zde fungovaly před rokem 89 s těmi, které zde fungují nyní.
V druhém díle se snažím zamyslet nad rodinou a jejíma těžkostma dneška v porovnání s tehdejší dobou. Samozřejmě, že každá doba měla svoje nevýhody, ale já si dal za úkol úkazat spíše na nevýhody dnešní doby, proto je často doba před 89. přeidealizovaná.

RODINA

Tenkrát:
Lidé se nemuseli bát zakládat rodiny, většina rodin byla v poměru 2+2(rodiče a 2 děti). Matky na mateřské dovolené se staraly o děti a nic jiného nepřicházelo téměř v úvahu. Navíc nebyl problém se postarat o seniory. V poměru s pracující třídou jich bylo stále málo a tak mohli do penze odcházet ve věku, ve kterém je to správné. Navíc jejich důchody byly poměrně slušné.

Dnes:
Lidé ze středních vrstev zkrátka nemohou zakládat rodiny, protože si to z finančního hlediska nemohou dovolit. Když už se najde někdo bláhový, kdo si dítě pořídí, často se o něj pak nemůže starat. Mateřská je nedostačující, matka musí chodit aspoň na brigádu, aby bylo takříkajíc "co do huby", z té se pak vrací unavená a vystresovaná. Na dítě tak nemá čas a nemůže se plně věnovat výchově a vývinu svého potomka. O své vlastní rodiče se podle zákona musí starat také, ale bohužel na to nemá ani korunu. Její rodiče ze svých titěrných důchodů jsou také rádi, když přežijí na jednom teplém jídle za 2 dny. Doplácejí vlastně na to, že pracovali za svého života rukama. To je to opravdu něco tak odporného? Jejich dcera navíc musí šetřit na sovu vlastní penzi, protože to nařídil stát. Ten stát, který ovšem zvednul věk, ve kterém půjde do penze na takovou mez, že ve spojení se stresem od 45 let, kdy už zkrátka nikoho nikam nevezmou, se důchodu dožije jen vrchní třída společnosti. Ostatní mají jen malou šanci, se tohoto dožít. Tím nastane zkracování průměrně dožitého věku občanů státu a objeví se i tak krásný případ, jako 70-ti letý dělník v dole se zbíječkou, nebo ještě krásnější infarkty a smrt na pracovištích jako je MHD, nebo škola(ano, bude to krásné, když před našimi dětmi v první třídě, zemře učitel. Vrcholem všeho je, že naspořené peníze na důchod, kterého se nedožije, nebudou moc využít její děti, ale tyto peníze propadnou státu. Řekněte mi, proč mám tedy šetřit?

Děkuji za přečtení a omlouvám se za chyby, Howitzer.